Seznam článků

 

 

Léta 1989 – současnost

 

Definitivní (doufejme) konec pronásledování skautingu v naší zemi znamenala až "sametová revoluce" v listopadu 1989. I přes tak dlouho přestávku o sobě okamžitě nechávali slyšet skauti po celé republice. Dne 12. 1. 1990 se konala ustavující schůze okresu Plzeň-jih, byla zvolena okresní rada, která si dala za úkol probudit skautská střediska, která pracovala na sklonku šedesátých let. Podařilo se to v Přešticích, Dnešicích, Dobřanech, Blovicích a ve Stodě. Později se připojila střediska ve Spáleném Poříčí a v Příchovicích.

Středisko Přeštice se oficiálně pustilo do práce 15. 1. 1990 v čele s br. Jiřím Hrubým.

 Ještě na jaře vznikl dívčí a chlapecký oddíl, v létě tábořili na Drnovce u Kloušova, sice ještě bez podsad, ale s nadšením. Během podzimu se členská základna rozšířila a vznikly čtyři samostatné dětské oddíly (vlčat, světlušek, skautek a skautů) a oddíl oldskautů, které pracují dodnes. V roce 1994 odrostlo již několik jedinců věku dětskému, leč neodešli ze střediska a mohl tak vzniknout oddíl šestý - roverský. V roce 2010 vznikl s velkým úspěchem další oddíl, je určený předškolákům, nazývá se Šmoulové a je to taková skautská přípravka pro nejmenší.

První porevoluční skautský slib pro celé přeštické středisko proběhl 27. 10. 1990 pod Březníkem. 27. 4. 1991 se přeštické oddíly zúčastnily „Tábornického závodu“ v Příchovicích, který uspořádalo místní středisko a který byl jakýmsi předchůdcem zatím neobnoveného Svojsíkova závodu. V dalších několika letech muselo středisko kvůli velkému počtu členů a omezené kapacitě (vlastnoručně vyrobených) podsadových stanů pořádat dva běhy táborů. Oddíl světlušek vždy jezdil na první běh spolu s oddílem skautů. Na druhý běh vyrážela vlčata společně se skautkami. Později však počty dětí v oddílech klesly a celé středisko nyní jezdí opět tábořit společně.

Z počátku to středisko nemělo jednoduché, ani co se týká střechy nad hlavou. První klubovnou, kterou se podařilo získat, byl pronájem v domku ve Veleslavínově ulici, k dispozici byly dvě místnosti a malý dvorek. Majitel však dal záhy přednost lukrativnějšímu nájemci, takže se oddíly prakticky rok scházely ponejvíce někde venku. Střechu nad hlavou vyřešil zatím provizorně vyřazený železniční vagón – už zase! Umístěný byl na pozemek v Nepomucké ulici. Část pozemku skautské středisko odkoupilo a rozhodlo se řešit záležitost klubovny vskutku radikálně – stavbou klubovny nové. Pro pár dospělých sice obrovská časová zátěž, pro středisko zátěž finanční, ale zdařilo se. Na jaře roku 2002 proběhla kolaudace a klubovna se stala zázemím pro práci celé řady skautů, kteří za tu dobu střediskem již prošli a snad bude i další dlouhá desetiletí poskytovat zázemí skautům, kteří se již narodili do demokracie, díky které snad již k zákazu skautské činnosti nikdy nedojde.

Za 30 let nejnovější historie přeštického střediska, prošlo oddíly mnoho dětí, na činnost navázala i řada dospělých. Postupně dorostla další generace, z níž někteří, vychováváni skautským duchem, dospěli a mohli v práci pro středisko a ve vedení oddílů začít pomáhat a posléze i nechat trochu vydechnout vůdce, na kterých stála již od obnovení všechna usilovná a ne vždy jednoduchá práce a péče o řádné fungování střediska. Jim jistě patří velký dík od nejmladší generace skautských vůdců, za to, že díky nim mohli poznat krásu skautských ideálů a dnes je předávat dalším dětem.

Ve vedení střediska se od revoluce vystřídali br. Jiří Hrubý, Richard Mrskoš, Miroslav Pašek, Vlastimil Pašek a zatím posledním vůdcem střediska je Petr Pfeifer. Za nimi vždy stojí řada dospělých, kteří působí jako vůdci oddílů nebo zajišťují další fungování střediska.