Seznam článků

 

Co je to skauting?

 

Skauting - to jsou kamarádi, zábava, dobrodružství, překonávání sebe samých, poznávání nových věcí, lidí a přírody.

 

Skauting má především za úkol vychovávat děti a mladé lidi. Snaží se všestranně rozvíjet jejich osobnost, naučit je spolupracovat, být ohleduplný k ostatním a k přírodě, hrát fér.

 

Skautské hnutí je největší výchovnou organizací. Spojuje přes 40 milionů lidí v 216 zemích světa, kteří sdílejí stejné hodnoty. Jen v České republice najdete přes 50 tisíc skautů a skautek.


 

 

Historie skautského střediska Dr. Bečváře Přeštice

 

Počátky v letech 1938-1940

 

K přeskočení jiskry nového chlapeckého hnutí ze Švihova do Přeštic došlo někdy na jaře 1938. Dopomohli k tomu klatovští gymnazisté, bratři Rysové ze Švihova. Starší František vedl ve Švihově skautský oddíl. Informace o novém, neobvyklém hnutí se rozšířila mezi kluky. Iniciátorem a vůdčím duchem myšlenky vytvoření skautské organizace u nás byl Karel Kacerovský, tehdy čtrnáctiletý tercián klatovského gymnázia. Z těch, které myšlenka skautingu upřímně zaujala, se vytvořila skupina čtyř chlapců, kteří složili nováčkovskou zkoušku ve Švihově. Tak vzniklo jádro nově se rodící organizace, která měla počáteční organizační formu skautské hlídky přičleněné ke švihovskému oddílu. Členy této hlídky byli Karel Kacerovský, Vladimír Mencl, Václav Hřebec a Jaroslav Ouřada a zpočátku se scházeli jen pod širým nebem. Postupný příliv nových členů nebyl sice nijak silný, ale umožnil za čas ustavit samostatný oddíl pod vedením Karla Kacerovského.
 
Koncem roku začal s oddílem spolupracovat i právě přistěhovaný právník JUDr. Zdeněk Bečvář, který měl již se skautingem zkušenosti a silně ovlivnil přeštickou skautskou organizaci. Důvěru získal i u rodičů chlapců. Jeho osobní příklad vedl k poznání, že vědomí lidského poznání a otevřená srdce mohou zformovat mladé lidi na celý život, že velice důležitý je charakter a bohatost duše. Skautský vůdce má jít příkladem a dokázat se rozdat. I Bečvářova pomoc ve věcných potřebách oddílu byla neocenitelná. Zajistil, že s přicházející zimou, když se chlapci nemohli scházet v parku pod širým nebem, jim vedení zemědělské školy umožnilo užívat jednu ze dvou tříd této školy dvakrát týdně po vyučování. S jeho podporou se mohl uskutečnit první letní tábor v Dolanech u Švihova v roce 1939, kterého se účastnilo asi 14 chlapců. Nezachovala se všechna jména hochů, ale patřil mezi ně i br. Hartman, pro kterého byl tento tábor prvním a posledním táborem v jeho životě, protože byl pro svůj židovský původ s celou rodinou transportován do Terezína, z kterého se již nikdy nevrátil.
 
Německá okupace svým zákazem v roce 1940 ukončila i činnost oddílu a rozpustila právě probíhající tábor u Hnačovského rybníka. Organizace Svazu junáků – skautů byla zrušena v celém protektorátu Čechy a Morava. Smutný osud měl i br. Bečvář, který byl v listopadu 1942 zatčen gestapem pro svoji antifašistickou novinářskou činnost, pro zapojení do skautské organizace a hlavně pro ilegální spojení s Londýnem. Po výsleších a mučení gestapem byl odvezen do Terezína a následně Osvětimi, odkud se ani on již nevrátil. Na památku tohoto odvážného muže, který toho tolik udělal pro skautské hnutí v Přešticích na jeho počátcích, nese přeštické středisko název: středisko „Dr. Bečváře“.

 

 

Léta 1945-1948

 

Po osvobození v květnu 1945 se dřívější skauti dali znovu dohromady.  Postupem času vedle chlapeckých oddílů začal pracovat také dívčí oddíl. Rozšiřovala se členská základna, oddíly měly velké počty dětí, zvyšoval se i počet vůdců. Činnost začala být již velmi bohatá, na ostrově v Příchovicích se roku 1945 konala první západočeská lesní škola s účastí na 250 skautských vůdců. V roce 1946 se v Přešticích konal sjezd skautů a skautek, kterého se zúčastnil generál Vašátko, z jehož rukou převzali zástupci střediska slavnostní střediskovou vlajku a vyznamenání.

Karel Kacerovský zajistil pro středisko dřevěné objekty u sladovny, které zde zbyly po německé armádě, a v tomto objektu si skauti zařídili klubovny. K dispozici byla navíc velká místnost pro společné akce (divadlo, výuka tance, středisková shromáždění a hry) a zbylo místo i na kancelář střediskové rady. Za klubovnou si skauti vybudovali hřiště na volejbal a pořádaly se různé turnaje, nedaleko tekla řeka Úhlava, takže měli také možnost koupání, jízdy na pramici a v zimě bruslení.   

O prázdninách roku 1945 byl zorganizován první poválečný tábor v lese u Měčína. V roce 1946 byl postaven tábor v Borku u Nepomuka a již měl dva běhy – první běh pro chlapce, druhý pro děvčata. V roce 1947 se tábor konal až v Šipíně u Konstantinových Lázní.

Komunistický převrat v únoru 1948 však znamenal opět konec. Skauti museli předat svůj majetek Svazu mládeže a byli již podruhé postaveni mimo zákon. Přestože poválečné skautské období mohlo díky násilnému ukončení trvat jen krátkou dobu, skautské ideály v mnoha členech zůstávaly dál.

 


 

 

Léta 1968 – 1970

 

Po dvaceti letech zákazu se již na jaře 1968 začal v Přešticích scházet zprvu smíšený oddíl chlapců a děvčat v klubovně v Lipkách, který se později rozdělil.

V této době vznik název skautského oddílu – Dálava. Oddíl měl čtyři družiny: Ostříže, Vydry, Bobry a Lišky. Vedoucími oddílu byli v tomto období br. Polka, br. Kubík, br. Valach a br. Sedlák.

Oddíl vlčat byl pojmenován Strážci. Počet členů oddílu se pohyboval mezi 24 – 30 a dělil se na 4 družiny podle barev. Ve vedení působil br. Süss a br. Krs. Jako pomocníci působili u oddílu roveři br. Berceli a br. Votlučka.

Dívčí oddíl se v roce 1969 rozrostl na družinu skautek – Vlčí máky a dvě družiny světlušek – Zvonky a Pomněnky. Jako vůdkyně pracovaly sestry Božena Reitspiesová, Anna Netrvalová a Emilie Bradová.

První tábor proběhl v létě 1968 v Borku u Nepomuka. Tábořilo se ve stanech a s vybavením zapůjčeným od rodičů dětí – po roce 1948 museli skauti vše odevzdat a nic samozřejmě nedostali zpět. Jako klubovnu získal vyřazený železniční vagón umístěný na louce za viaduktem směrem na Žerovice. V létě 1969 se v Nečtinech u Manětína díky obětavé práci vůdců tábořilo ve vlastních stanech s podsadami. Počty členů již byly opět vyšší, a tak skautky a světlušky jely na 2. běh po skautech a vlčatech. Členů přibývalo a tábor 1970 v Nových Mitrovicích již musel být zorganizován na tři běhy. Byl však zase na dlouhou dobu poslední. Skautské hnutí bylo v září 1970 zrušeno a majetek převeden tentokrát organizaci Pionýr.

 


 

 

Léta 1989 – současnost

 

Definitivní (doufejme) konec pronásledování skautingu v naší zemi znamenala až "sametová revoluce" v listopadu 1989. I přes tak dlouho přestávku o sobě okamžitě nechávali slyšet skauti po celé republice. Dne 12. 1. 1990 se konala ustavující schůze okresu Plzeň-jih, byla zvolena okresní rada, která si dala za úkol probudit skautská střediska, která pracovala na sklonku šedesátých let. Podařilo se to v Přešticích, Dnešicích, Dobřanech, Blovicích a ve Stodě. Později se připojila střediska ve Spáleném Poříčí a v Příchovicích.

Středisko Přeštice se oficiálně pustilo do práce 15. 1. 1990 v čele s br. Jiřím Hrubým.

 Ještě na jaře vznikl dívčí a chlapecký oddíl, v létě tábořili na Drnovce u Kloušova, sice ještě bez podsad, ale s nadšením. Během podzimu se členská základna rozšířila a vznikly čtyři samostatné dětské oddíly (vlčat, světlušek, skautek a skautů) a oddíl oldskautů, které pracují dodnes. V roce 1994 odrostlo již několik jedinců věku dětskému, leč neodešli ze střediska a mohl tak vzniknout oddíl šestý - roverský. V roce 2010 vznikl s velkým úspěchem další oddíl, je určený předškolákům, nazývá se Šmoulové a je to taková skautská přípravka pro nejmenší.

První porevoluční skautský slib pro celé přeštické středisko proběhl 27. 10. 1990 pod Březníkem. 27. 4. 1991 se přeštické oddíly zúčastnily „Tábornického závodu“ v Příchovicích, který uspořádalo místní středisko a který byl jakýmsi předchůdcem zatím neobnoveného Svojsíkova závodu. V dalších několika letech muselo středisko kvůli velkému počtu členů a omezené kapacitě (vlastnoručně vyrobených) podsadových stanů pořádat dva běhy táborů. Oddíl světlušek vždy jezdil na první běh spolu s oddílem skautů. Na druhý běh vyrážela vlčata společně se skautkami. Později však počty dětí v oddílech klesly a celé středisko nyní jezdí opět tábořit společně.

Z počátku to středisko nemělo jednoduché, ani co se týká střechy nad hlavou. První klubovnou, kterou se podařilo získat, byl pronájem v domku ve Veleslavínově ulici, k dispozici byly dvě místnosti a malý dvorek. Majitel však dal záhy přednost lukrativnějšímu nájemci, takže se oddíly prakticky rok scházely ponejvíce někde venku. Střechu nad hlavou vyřešil zatím provizorně vyřazený železniční vagón – už zase! Umístěný byl na pozemek v Nepomucké ulici. Část pozemku skautské středisko odkoupilo a rozhodlo se řešit záležitost klubovny vskutku radikálně – stavbou klubovny nové. Pro pár dospělých sice obrovská časová zátěž, pro středisko zátěž finanční, ale zdařilo se. Na jaře roku 2002 proběhla kolaudace a klubovna se stala zázemím pro práci celé řady skautů, kteří za tu dobu střediskem již prošli a snad bude i další dlouhá desetiletí poskytovat zázemí skautům, kteří se již narodili do demokracie, díky které snad již k zákazu skautské činnosti nikdy nedojde.

Za 30 let nejnovější historie přeštického střediska, prošlo oddíly mnoho dětí, na činnost navázala i řada dospělých. Postupně dorostla další generace, z níž někteří, vychováváni skautským duchem, dospěli a mohli v práci pro středisko a ve vedení oddílů začít pomáhat a posléze i nechat trochu vydechnout vůdce, na kterých stála již od obnovení všechna usilovná a ne vždy jednoduchá práce a péče o řádné fungování střediska. Jim jistě patří velký dík od nejmladší generace skautských vůdců, za to, že díky nim mohli poznat krásu skautských ideálů a dnes je předávat dalším dětem.

Ve vedení střediska se od revoluce vystřídali br. Jiří Hrubý, Richard Mrskoš, Miroslav Pašek, Vlastimil Pašek a zatím posledním vůdcem střediska je Petr Pfeifer. Za nimi vždy stojí řada dospělých, kteří působí jako vůdci oddílů nebo zajišťují další fungování střediska.